AKTUÁLNĚ: Dnes probíhá konference pro děti! Sleduj nás na streamu!

Soudy

Ano. Obecně se můžeš zúčastnit jakéhokoli soudního jednání, nejenom toho, které se Tě týká.

Výjimečně může soud rozhodnout, že na soudním jednání jako nezletilý/nezletilá být nemůžeš. Soud vždy musí vycházet z Tvého nejlepšího zájmu. Současně musí posoudit vhodnost Tvé účasti z hlediska věku a Tvou rozumovou vyspělost. Může se stát, že se na jednání budou řešit citlivé věci. Soud Ti v takovém případě může přístup k jednání omezit, aby Tě chránil. V zásadě bys ale měl/a mít možnost zúčastnit se soudního jednání, pokud o to máš zájem.

Obrátil se na nás sedmnáctiletý Petr. Jeho maminka požádala soud o zvýšení výživného, které na něj platí otec. Petr totiž potřebuje více peněz na studium na škole. Již 6 měsíců se ale nic neděje a Petr nevěděl, kdy může rozhodnutí čekat.

Soud by měl rozhodovat ve věcech týkajících se dětí co nejrychleji. Měl by rozhodnout do 6 měsíců od začátku řízení, pokud tomu nebrání zvláštní důvody.

Pokud řízení trvá dlouho a máš pocit, že se nic neděje, můžeš i Ty podat stížnost na průtahy v řízení. Průtahem je dlouhá doba mezi jednotlivými úkony soudu, ke které není důvod. K sepsání stížnosti můžeš využít formulář, který najdeš zde. Předseda nebo předsedkyně soudu musí na stížnost odpovědět do 30 dnů. Pokud na stížnost neodpoví, nebo pokud nebudeš s odpovědí spokojen/a, napiš nám to. Pokusím se Ti pomoci.

Petrovi jsme situaci vysvětili a pomohli mu s formulací stížnosti. Tu předseda soudu vyřídil. Podle něj ale k průtahům v řízení nedocházelo. Připustil, že řízení trvalo dlouho, ale vysvětlil mu, že to nebylo chybou soudu. Soudu se totiž nedařilo otci doručit žalobu.

Nám však nebylo jasné, jestli se soudce opravdu snažil zjistit správnou adresu Petrova otce. Proto jsme to ověřili. Předsedovi soudu jsme museli dát za pravdu. Soudce se snažil situaci řešit a na několika úřadech ověřoval místo pobytu Petrova otce. Nakonec otce zastihl, žalobu doručil a po 7 měsících řízení vydal rozsudek. V tomto případě tedy předseda soudu při vyřizování stížnosti chybu neudělal.

V jiných případech se ale s chybami setkáváme a pomáháme je napravit. Třeba v případě holčičky, která byla po narození odebrána z péče rodičů. Soudu přitom trvalo 2 roky, než ve věci rozhodl. Více informací o tomto případu můžeš najít zde. Dalším příkladem byla žádost o zvýšení výživného pro holčičku se zdravotním postižením. V tomto případě soud rozhodoval více než 4 roky. Podrobnosti o tomto případu najdeš zde.

Patnáctileté Evě se nelíbilo, jakým způsobem s ní mluvil soudce předtím, než rozhodl, jak často se má vídat s mámou, se kterou nežije. Zdálo se jí, že zpochybňoval její názor, často ji přerušoval, a když mluvil, takřka křičel. Připadalo jí, že takto by se soudce chovat neměl. Ptala se, zda se proti tomu může nějak bránit?

Ano. Eva může podat stížnost na nevhodné chování soudce. Na sepsání stížnosti je možné využít formulář, který jsme připravili.

Stížnost musí do 2 měsíců posoudit předseda či předsedkyně daného soudu. Ověří přitom, zda chování soudce bylo opravdu nevhodné. Každý člověk totiž může vnímat chování jinak. Úkolem předsedy soudu je tak posoudit, zda to, co se Ti na postupu soudce či soudkyně nelíbilo, bylo opravdu ze strany soudce nevhodné. Pokud zjistí, že se soudce nebo soudkyně chovali nevhodně, musí přijmout opatření, aby se to příště neopakovalo. Může například věc se soudcem projednat, nebo mu třeba uložit důtku.

Pokud by se Ti nelíbilo, jak předseda či předsedkyně soudu Tvou stížnost vyřídili, napiš nám. Můžeme to s nimi řešit.

Ne. Do rozhodovací činnosti soudů zasahovat nemůžeme.

Soudy jsou ve svém rozhodování nezávislé. To znamená, že soudci ani soudkyni nikdo nemůže nařídit, jak má rozhodnout. Nezávislost soudů je zárukou, aby soudci a soudkyně rozhodovali opravdu v souladu se zákonem a nebyli ovlivněni jinými osobami, které mohou mít různé zájmy. Proto nemůžeme do rozhodnutí soudů zasahovat ani my. Nemůžeme ani hodnotit, zda je rozhodnutí soudů správné či ne. Nemáme proto ani možnost rozhodnutí soudu změnit.

A kdo mi tedy pomůže?

Může se zdát, že soudce či soudkyně si tak mohou dělat, co chtějí, a nikdo je nemůže kontrolovat. Tak tomu ale není. Kontrolu zajišťují nadřízené soudy. Pokud někdo z účastníků či účastnic soudního řízení nesouhlasí s rozhodnutím soudu, může se proti němu odvolat nebo jinak bránit. Vše pak posoudí nadřízený soud.

Může se stát, že nebudeš souhlasit s rozhodnutím soudu. Třeba o tom, jak budou mít rodiče rozdělenou Tvou péči nebo o výši výživného (alimentů), které má jeden z rodičů platit. Pokud se chceš proti rozhodnutí bránit, obrať se na svého zástupce – tzv. kolizního opatrovníka.

V řízeních ve věcech péče o nezletilého (např. řízení související s rozvodem rodičů nebo řízení o ústavní péči) Tě zastupuje zástupce – tzv. kolizní opatrovník. Tím je nejčastěji sociální pracovník nebo pracovnice OSPOD, někdy také advokát či advokátka. Měl by Ti vysvětlit všechno, co se týká průběhu i důsledků soudního řízení.

Právě kolizní opatrovník je účastníkem řízení a může tak ve Tvém zájmu činit veškeré úkony. Pokud se Ti rozhodnutí soudu nelíbí a chceš se proti němu bránit, promluv si s ním. Kolizní opatrovník může proti rozhodnutí soudu podat odvolání k nadřízenému soudu. Ty sám/sama odvolání podat nemůžeš.

Pokud nesouhlasíš ani s rozhodnutím nadřízeného soudu, je možné zvážit ústavní stížnost. O té rozhoduje Ústavní soud, který chrání základní práva a svobody. Mezi ně patří například i právo na ochranu rodinného života. Ústavní soud nevylučuje, že ústavní stížnost podá samotné dítě. Ústavní soud bude při podání takové stížnosti posuzovat, zda máš takovou rozumovou a citovou vyspělost, že se dokážeš samostatně vyjádřit k tomu, čeho se řízení týká, a tedy stížnost podat. Více informací najdeš v tomto rozhodnutí Ústavního soudu. Pozor ale na to, že před Ústavním soudem musí být všichni zastoupeni advokátem nebo advokátkou – pokud bys podal/a stížnost sám/sama, Ústavní soud Tě vyzve, abys doložil, že Tě zastupuje advokát či advokátka.

Kdo je to kolizní opatrovník a jak by Ti měl pomáhat? Koukni:

Napsala nám čtrnáctiletá Anička s žádostí o radu, zda může vypovídat před soudem, u kterého se rozhoduje, v čí péči bude po rozvodu rodičů.

Tvým právem je vyjádřit se před soudem ke všemu, co se Tě dotýká. Pokud nechceš před soudem vypovídat, ale chceš sdělit svůj pohled na věc, můžeš soudu napsat i dopis.

Názor nezletilého dítěte soud zjišťuje buď přímo, nebo někdy prostřednictvím sociálního pracovníka či sociální pracovnice OSPOD. V obou případech platí, že mluvit by s Tebou měli bez přítomnosti dalších osob (třeba i rodičů).

K Tvému názoru a přání soud při rozhodování přihlíží. Ale neznamená to, že vždy musí rozhodnout přesně podle Tvého přání.

Ano. V roce 2015 to potvrdil také Ústavní soud. Rozhodl, že o tak zásadní otázce, jakou je změna příjmení, nemohou soudy zodpovědně rozhodovat bez kontaktu s tím, jehož se změna přímo dotýká.

Tento postup vyplývá Úmluvy o právech dítěte. Podle té má dítě, které je schopno formulovat vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se ho dotýkají. Nejen tedy v případě změny příjmení. Názorům dítěte se musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a vyspělosti. Soudy by tak měly názor dítěte zjišťovat v každém řízení, které se dítěte přímo dotýká.

Soudkyně a soudci by měli zjistit názor dítěte přímo před soudem, pokud tomu nebrání zvlášť významné okolnosti. Ústavní soud ovšem dodal, že v žádném případě nelze z Úmluvy o právech dítěte dovodit, že by názor dítěte byl pro soud zavazující a že by tudíž nemohl rozhodnout odlišně od tohoto názoru. V opačném případě by totiž bylo jakékoliv soudní řízení nadbytečné – postačovalo by, aby se všechny dotčené osoby a orgány dozvěděly o názoru dítěte a z něj pak ve své činnosti nadále vycházely.

Celý text nálezu Ústavního soudu je dostupný zde (sp. zn. IV. ÚS 3900/14 ze dne 4. listopadu 2015).