Dětský ombudsman doporučil vládě vydání zákona, jímž se zřídí Komise pro přezkum náhlého úmrtí dětí. Současná podoba fungování ad hoc komise pod vedením Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) se ukazuje jako nedostatečná. Komise narazila na limity v oblasti dostupných zdrojů informací, v otázce personálního obsazení, nestrannosti i nadrezortnosti. Martin Beneš proto v legislativním doporučení navrhuje základní principy pro vznik a fungování Komise.
„Každé úmrtí dítěte je tragédie. Pokud máme být schopni dobře chránit děti, musíme se poučit z případů, kdy jejich ochrana selhala. Proto je nutné, aby v České republice, tak jako v mnoha jiných zemích, systematicky fungovala nezávislá a odborná komise. Ta bude takové případy monitorovat, hodnotit a následně přijímat doporučení k systémovým změnám, aby se podobné případy neopakovaly,“ vysvětlil motivaci ke vzniku legislativního doporučení dětský ombudsman Martin Beneš.
Dětský ombudsman v doporučení vládě zdůrazňuje zejména nestrannost a nezávislost, které jsou při hodnocení systémových selhání nezbytné. Zákon by podle něj měl ošetřit, aby Komise působila nadrezortně, například pod Úřadem vlády ČR.
Doporučení dětského ombudsmana počítá s tím, že Komise bude multioborovým a vysoce odborným týmem. Zákon by měl stanovit povinné profesní zastoupení členů tak, aby byly pokryty klíčové obory. Součástí právní úpravy musí být také transparentní mechanismus nominace členů Komise, stejně jako jejich jmenování a odvolávání i délka jejich funkčního období.
Pro efektivní fungování Komise je nezbytné zajistit také široký přístup ke všem informacím, které potřebuje. Jedná se například o soudní a správní spisy, zdravotnickou dokumentaci a další podklady. „Současná podoba Komise je v tomto ohledu zásadně limitovaná, což jí znemožňuje provést komplexní analýzu případu a připravit vhodná doporučení,“ uvedl Beneš a upozornil, že je potřeba zajistit také mlčenlivost: „Vzhledem k tomu, že Komise bude pracovat s velkým objemem vysoce citlivých osobních údajů, musí nová právní úprava pamatovat na striktní povinnost mlčenlivosti.“
Podstatným tématem je také sledování a následný výběr případů, kterými se Komise bude zabývat. Komise například musí zohledňovat i situaci dětí, které OSPOD nevyhodnotil jako ohrožené, a tudíž s nimi nepracoval. Je třeba vždy uvažovat o tom, zda bylo možné ohrožení dítěte rozpoznat dříve, než došlo k závažnému následku, a jaké postupy a nástroje by bylo vhodné použít.
Dětský ombudsman navrhuje také jasná pravidla pro výsledky činnosti Komise. Ta má přijímat své závěry a systémová doporučení formou usnesení schválených hlasováním. Má také předkládat vládě své souhrnné zprávy obsahující doporučení k systémovým změnám a dalším opatřením. Vláda je následně projedná a učiní vhodné kroky k jejich provedení.
Potřebu zákonné úpravy dětský ombudsman vysvětluje také současným nastavením ad hoc komise při MPSV, která podle něj neumožňuje naplnit všechny podmínky pro její nezávislé a účinné fungování. „Stávající ad hoc komise při MPSV je poradním orgánem ministra. Není chybou ministerstva, že komise vznikla právě tímto způsobem. S ohledem na potřebu rychlého zahájení to byla jediná možnost, jak ji MPSV mohlo zřídit. Aby ale komise mohla fungovat skutečně nezávisle a mezioborově, je potřeba, aby ji zřizoval přímo zákon. Takový tu aktuálně nemáme, a proto jsem vládě doporučil, aby ho přijala,“ uvedl dětský ombudsman Martin Beneš a doplnil: „Oceňuji, že ministerstvo reagovalo na mé legislativní doporučení a deklarovalo záměr legislativně ukotvit Komisi pro přezkum náhlých úmrtí dětí. Budu její přípravu sledovat v rámci legislativního procesu. Klíčové přitom je nastavit zákonná pravidla tak, aby Komise mohla beze zbytku naplnit svůj účel. Při posuzování těch nejtěžších případů musí nezávisle a odborně hledat systémová opatření, která pomohou lépe chránit děti.“