Nedávno se na nás obrátila Ema, která kvůli svému onemocnění potřebovala asistenčního psa. Ten jí bude pomáhat zvládat každodenní život, který jí přináší různé těžkosti. Nevěděla, jestli s ní asistenční pes bude moci bydlet na internátu (tj. v domově mládeže), kde přes týden pobývá. Ptala se nás, jestli jí to může zakázat ředitel školy, jejíž součástí je internát.
Emě jsme vysvětlili, že vstup asistenčního psa do domova mládeže není zmíněný v žádném konkrétním zákoně. Existuje však antidiskriminační zákon, který zakazuje diskriminaci z důvodu zdravotního postižení. A její onemocnění by za zdravotní postižení mohlo být považováno.
Pokud by ředitel školy vstup asistenčního psa do domova mládeže zakázal, mohlo by jít o diskriminaci. Ale není to možné dopředu jednoznačně říci. Záleží totiž na konkrétní situaci. Kroky ředitele musí být přiměřené, zohledňovat konkrétní možnosti internátu a také ostatní ubytované. Problém by mohli mít třeba spolužáci alergičtí na psí srst. Důležité je proto hledat možnosti řešení a případný zákaz podrobně zdůvodnit.
Ema udělala dobře, že již možnosti řešení probrala s hlavní vychovatelkou internátu. Společně vymyslely, že by Ema mohla mít pokoj v přízemí blízko vchodu do domova, vlastní povlečení a že by internát ke vchodu umístil hadr na otírání psích tlapek.
Emě jsme doporučili, aby situaci probrala s ředitelem školy a zmínila možná řešení, která projednala s hlavní vychovatelkou. Pokud by ředitel školy trval na zákazu, měl by to Emě podrobně zdůvodnit. Ema by se následně mohla obrátit na Českou školní inspekci. O posouzení by mohla požádat také nás. Vyhodnotili bychom, zda podle nás došlo k diskriminaci, a na základě toho Emě doporučili další možnosti řešení – například zda je vhodné, aby podala žalobu k soudu nebo se pokusila dospět k dohodě formou mediace.
