Žiješ u pěstounů? A vídáš se pravidelně se všemi, které máš rád/a a na kterých ti záleží? S rodiči, sourozenci, babičkou a dědou nebo třeba tetou z dětského domova, kde jsi dřív žil/a? Pokud ano, je to super. My se však někdy setkáváme i s dětmi, které takové štěstí nemají.
Někdy je to kvůli tomu, že je jejich blízcí nechtějí vidět. Je těžké dospělé ke kontaktům nějak přemluvit nebo donutit. Nejlepší je zkusit jim napsat nebo zavolat – třeba to zabere. Pomoci s tím mohou pěstouni nebo sociální pracovníci a pracovnice, které děti žijící u pěstounů pravidelně navštěvují.
Někdy za dětmi blízcí přijet skutečně nemohou. Může to být z různých důvodů. Mohou být dlouhodobě v nemocnici nebo ve vězení – i tak si ale můžou psát, posílat obrázky, fotky nebo si aspoň občas zavolat. Může to být ale také důsledek toho, že se tito dospělí k dětem nechovali dřív hezky a proto jim soud zakázal je kontaktovat. Pokud o kontakt i přesto stojí, mohou se pěstounů nebo sociálních pracovnic a pracovníků zeptat, co se děje a zda by to šlo změnit.
Někdy se ale setkáváme i s případy, kdy děti i jejich blízcí o kontakt stojí, soud jim ho nezakázal, a přesto jim někdo brání se vídat. Nebo se nemohou vídat, kde chtějí, jak často chtějí a bez přítomnosti někoho dalšího. Někdy bývá těžké rozklíčovat, proč se to děje. Pokud jsi v takové situaci, určitě se neboj to říct nebo napsat. Nejlépe pěstounům, sociálním pracovnicím či pracovníkům, kteří tě navštěvují. A můžeš napsat i nám.
Pro tyto situace jsme nedávno připravili doporučení, které shrnuje, co říká zákon a s čím jsme se už setkali. Pokud bys chtěl/a nakouknout, můžeš zde. Tématu se také věnujeme při školení sociálních pracovnic a pracovníků.