Chceme, aby Česká republika byla místem, kde vyrůstají všechny děti bez násilí. Aby byl slyšet i tvůj hlas, i letos symbolicky bubnujeme za dětství bez násilí. Přidali se k nám i studenti a studentky z Gymnázia Polička, kteří nás dneska navštívili.
Neboj se svěřit někomu, komu důvěřuješ.
-
Může to být třeba paní učitelka ve škole, vedoucí v kroužku, starší kamarádka, teta nebo jiný příbuzný či známý. Hlavně na to nezůstávej sám/sama!
-
Kdykoli se můžeš obrátit také na „svého“ sociálního pracovníka nebo pracovnici OSPOD. Jsou tu od toho, aby ti pomohli. Můžeš to udělat sám/sama nebo klidně v doprovodu někoho blízkého. OSPOD tě musí vyslechnout, poradit ti a pomoct najít řešení. Tvá situace mu nemůže být lhostejná.
Nevíš, kdo je „tvůj“ OSPOD a sociální pracovník/pracovnice? Napiš nám, kde bydlíš. Poradíme ti.
Máš pocit, že ti OSPOD nepomohl? Napiš nám. Ověříme, jestli udělat všechno, co měl.
-
Můžeš využít linky důvěry. Existuje jich více. Některé fungují telefonicky, jiné nabízí i možnost chatu nebo Skype hovoru. Radí na nich různí lidé (nejčastěji psychologové/psycholožky či sociální pracovníci/pracovnice). Společné však mají to, že ti poradí anonymně a okamžitě.
-
Odvahu ti může dodat také web Dětství bez násilí.
Jak jsme pomohli Edovi?
Devítiletý Eda se nám svěřil, že na něj křičí táta a nechová se k němu hezky. Souhlasil, abychom se spojili s jeho OSPOD.
Zjistili jsme, že se jeho rodiče rozvádí, hodně se hádají, neumí spolu mluvit a táta situaci vyčítá Edovi. Vylívá si na něm zlost. Přesto soud určil, že má trávit víkendy u táty. Eda nechtěl, bál se.
Chování rodičů ani rozhodnutí soudu nemůžeme změnit. Požádali jsme ale OSPOD, aby s Edou probral, co ho trápí a jak by si přál situaci změnit.
O Edových trápeních si pak OSPOD promluvil i s rodiči. Pomohl jim vymyslet, co by měli dělat jinak a jak by se (ne)měli k synovi chovat. Rodiče se asi zastyděli. Souhlasili, že budou chodit na rodinnou terapii a pokusí se zlepšit nejen vzájemný vztah, ale i lépe fungovat jako máma a táta.