Adopce dítěte párem se zdravotním postižením na Kypru

Ombudsman na Kypru řešil případ diskriminace manželského páru s postižením pohybového aparátu při adopci dítěte. Stěžovatelé namítali, že se setkali se zacházením založeným na předsudcích kvůli svému zdravotnímu postižení. Ombudsman jim dal za pravdu, že došlo k porušení Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením. Tato úmluva platí i u nás, proto je kyperský případ zajímavý i pro Českou republiku.

Manželský pár se pokoušel získat povolení k adopci dítěte, ale při jednání s úřady neuspěl. Obrátili se proto na kyperského ombudsmana, který je monitorovací orgán podle Úmluvy OSN o právech osob s postižením, což znamená, že sleduje a kontroluje, jak jsou dodržována práva osob se zdravotním postižením. Takový orgán by měl mít každý stát, který přijal tuto úmluvu. V České republice by se mohl stát monitorovacím orgánem ombudsman, ale zatím jím není nikdo.

Vraťme se ale k případu na Kypru. Ombudsman vydal stanovisko, ve kterém popsal svá zjištění a vysvětlil, proč se jedná o diskriminaci. Zjistil, že úřad chtěl po manželích speciální prohlídku u lékaře a psychologa, ovšem tento postup nevyžaduje běžně po ostatních uchazečích o adopci. Navíc při jednání s uchazeči o adopci úředníci otevřeně pochybovali o jejich schopnostech být rodiči jen proto, že trpí postižením pohybového aparátu. Úřad také nevhodně poukazoval na „neschopnost“ páru „náležitě“ se začlenit do společnosti tak, jak je to zvykem u zdravých osob. Při řešení možné adopce přitom úřad nezvážil možnosti zajištění podpory či asistence možným rodičům.

Ombudsman proto uzavřel, že došlo k diskriminaci při rozhodování o adopci. Navrhl úřadům, aby zajistily školení a vzdělávání všech úředníků řešících adopce ohledně Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a zaměřily se na boj proti diskriminaci, stereotypům a předsudkům vůči osobám se zdravotním postižením. Také se na Kypru bude více dbát na zpřesnění procesu, jak bude rozhodování o adopci osob se zdravotním postižením probíhat. Cílem je, aby byla osobám s postižením zajištěna dostatečná podpora a nebyly vyloučeny z možnosti adopce dítěte jen na základě svého postižení, a aby jim nebyly kladeny nepřiměřené překážky na místo pomoci.