Můžeš se na nás obrátit v těchto situacích:
- nesouhlasíš s rozhodnutím ředitele nebo ředitelky školy, a nepomohlo ani odvolání ke krajskému úřadu,
- nelíbí se ti, jak Česká školní inspekce vyřídila tvou stížnost na školu,
- neudělal/a jsi maturitu a myslíš, že krajský úřad nebo ministerstvo tvůj výsledek přezkoumalo špatně,
- ve škole tě diskriminují.
Naopak nemůžeme:
- řešit šikanu mezi žáky, konflikty mezi žákem a učitelem nebo mezi učitelem a rodičem,
- zasahovat do činnosti školy nebo do rozhodování vedení školy,
- prověřovat postup obce nebo města jako zřizovatele školy (např. při jmenování ředitele školy, slučování škol nebo stanovování školských obvodů),
- posuzovat rozhodnutí děkana či rektora vysoké školy o vyloučení ze studia nebo stanovení poplatku za studium (vyjma diskriminace).
V těchto případech se obrať na vedení školy, zřizovatele, Českou školní inspekci, Ministerstvo vnitra (dohlíží na obce a města) nebo soud (rozhodování vysokých škol).
Podnět České školní inspekci můžeš poslat na e-mail posta@csicr.cz. Stížnost bude vyřizovat regionální inspektorát ve tvém krajském městě (přehled je na webových stránkách ČŠI).
Zajímají tě konkrétní situace, které jsme řešili? Můžeš se také podívat do sborníku Školství, ve kterém takové případy shrnujeme.
Stěžoval sis na postup školy u České školní inspekce, ale s jejími závěry nesouhlasíš nebo neměly na reálný přístup školy vliv?
Postup krajské pobočky České školní inspekce může přezkoumat ústředí České školní inspekce (posta@csicr.cz, Fráni Šrámka 37, 150 21 Praha 5).
Napsat můžeš i nám. Je vhodné, pokud k podnětu přiložíš svoji původní stížnost na školu adresovanou České školní inspekci, kopii výsledku šetření této stížnosti, svoji stížnost na postup inspekce adresovanou ústředí a vyřízení této stížnosti. Stejně tak se na nás mohou obrátit i tví rodiče.
Na některé mateřské a základní školy se hlásí více dětí, než kolik jich konkrétní škola může reálně přijmout. Jak by ředitelka či ředitel měl v takových případech postupovat, aby byl její/jeho postup spravedlivý a v souladu se zákonem?
Tím se zabývají naše doporučení, která mohou tobě i tvým rodičům pomoci:
- Napiš krajskému úřadu nebo ministerstvu školství a žádej o přezkum.
Didaktický test přezkoumává ministerstvo školství. Ostatní části maturitní zkoušky (písemná práce, ústní zkoušky) přezkoumává krajský úřad. V žádosti o přezkum uveď konkrétní námitky (např. která otázka je hodnocená špatně a proč) a označ v ní důkazy (např. kontakty na spolužáky, kteří dosvědčí, že byl ve třídě při poslechu z angličtiny hluk). Na podání žádosti máš 20 dnů. Bližší informace a konkrétní termíny najdete na webových stránkách nové maturity.
Krajský úřad či ministerstvo pak mají povinnost zhodnotit výsledek zkoušky a zabývat se všemi námitkami, které jsi uvedl. Vydají pak rozhodnutí, ve kterém původní výsledek maturitní zkoušky potvrdí, změní nebo zruší a nařídí opakování zkoušky. Vždy musí také vysvětlit, proč rozhodly právě takhle.
- Pokud nesouhlasíš s verdiktem krajského úřadu či ministerstva, můžeš se obrátit na správní soud (krajské soudy a Městský soud v Praze).
Žalobu je nutné podat do 2 měsíců od doručení rozhodnutí krajského úřadu či ministerstva (podrobnější informace nalezneš v letáku Soudní ochrana proti rozhodnutí správních orgánů). Soud může rozhodnutí úřadů zrušit a věc jim vrátit k dalšímu řízení. Krajský úřad a ministerstvo se musí názorem soudu řídit.
- My může prošetřit pouze postup ministerstva školství a krajských úřadů, nikoli obsah jejich rozhodnutí.
Zjišťujeme, jestli úřady vyřídily žádost o přezkum v řádné lhůtě, jestli rozhodnutí odůvodnily a vysvětlily, proč rozhodly právě takhle, jestli ve svém rozhodnutí reagují a odpovídají na všechny tvé námitky apod. Nemůžeme se ale zabývat samotnou maturitní zkouškou a jejím výsledkem. Nemůžeme hodnotit, jestli známka, kterou jsi dostal, byla „správná“.
Postup, jak nám poslat podnět, nalezneš popsaný zde. Je vhodné, pokud ke svému podnětu přiložíš kopii své žádosti o přezkum a výsledku přezkumu.
Co nejrychleji se omluv řediteli/ředitelce školy. Nejpozději však do 3 pracovních dnů od data konání zkoušky.
Chybějící maturitní zkoušku budeš moct splnit v náhradním termínu. Většinou ale až v dalším zkušebním období (typicky na podzim). Jen výjimečně ji budeš moct dokončit ještě v probíhajícím zkušebním období.
Pozor: Například slohovky nebo didaktické testy budeš muset vždy psát až v následujícím zkušebním období. Slohovky totiž musí mít stejné zadání pro všechny maturanty dané školy i zkušebního období. Didaktické testy jsou stejné pro úplně všechny maturanty v jednom zkušebním období.
Napsal nám otec, který se marně snažil přesvědčit ředitelku školky, aby umožnila jeho synům si ve školní jídelně ohřívat obědy, které by si chlapci nosili z domu. Rodiče nechtěli, aby kvůli vegetariánství byli chlapci ochuzeni o možnost pobývat ve dětském kolektivu.
Ředitelka školky však žádost rodičů zamítla. Jako jedinou možnost uvedla, že by rodiče pořídili do školky mikrovlnnou troubu.
Jídelny ve školách a školkách by měly být vstřícné a umožnit dětem či studentům, kteří např. ze zdravotních či světonázorových důvodů vyžadují jinou než „školní“ stravu, ohřát si ve školní jídelně obědy přinesené z domova. Není to sice jejich povinností, ale současně to neznamená, že nemohou být ke speciálním potřebám dětí tolerantní.
Upozornili jsme, že podobným sporem se už před časem zabýval Nejvyšší správní soud. I ten apeloval na vstřícnost škol vůči dětem. Školka či škola by neměla považovat nákup mikrovlnné trouby za zbytečnou investici sloužící jen vegetariánům. Mohou ji využívat například celiaci, kteří musí jíst výhradně bezlepkovou stravu, nebo děti, které ze zdravotních důvodů musí trvale nebo po určitou dobu dodržovat zvláštní dietu (např. po žloutence apod.). Náklady na pořízení mikrovlnné trouby pak nejsou pro školu nepřiměřené.
Napsal nám třináctiletý Radim s dotazem, zda mu můžeme pomoci v případě, kdy jsou on i jeho kamarádi šikanováni spolužáky ve škole.
Nemůžeme zasáhnout přímo vůči spolužákům, kteří Radima a jeho kamarády šikanují, ale poradili jsme mu, ať se v první řadě obrátí na učitele, ředitele či metodika prevence ve své škole a poté na Českou školní inspekci. Pokud by nebyla šikana správně prošetřena či jinak řešena, můžeme případ šetřit i my. Zůstali jsme proto s Radimem v kontaktu, abychom mohli sledovat, zda úřady (hlavně Česká školní inspekce) jednají tak, jak mají. V případě Radima zasáhl přímo učitel a ředitel školy, šikana byla tedy vyřešena.
Co tedy dělat, když mě ve škole šikanují?
Není se třeba stydět, může se to stát každému. Důležité je nenechat se a situaci řešit. Začít bys měl/a tím, že se někomu svěříš. Nejlépe někomu z dospělých v tvém okolí (třeba rodiči, učiteli, vychovateli).
Pokud se bojíš o problému mluvit s někým známým, můžeš využít například webové stránky Nenech to být, prostřednictvím které můžeš oznámit, proč se ve škole necítíš dobře. Podnět můžeš poslat i anonymně. Poputuje pak rovnou do emailové schránky určeného učitele či psychologa na tvé škole, který by se na problém měl zaměřit.
Pokud si o svých problémech potřebuješ s někým rychle promluvit, můžeš využít službu Linky bezpečí – tel. č. 116 111. Zavolat můžeš zdarma v kteroukoliv denní i noční dobu. Linka totiž funguje nepřetržitě.
Online poradnu k řešení šikany najdeš také na stránkách Alík.cz. Zde se můžeš zeptat na vše, co tě trápí. Odpoví ti odborníci z Modré linky , se kterými se můžeš spojit (telefonicky, prostřednictvím Skype, e-maliem či na chatu) také přímo přes jejich linku důvěry .
Pro úplnost je jen dobré dodat, že pokud by šikana byla závažná, mohlo by jít i o trestný čin. V těchto případech je potřeba se obrátit na Policii ČR. Protože je to ale závažná věc, o tomto postupu by bylo vhodné říci někomu z dospělých (např. rodičům nebo učiteli) a požádat o jejich pomoc.
Pomoc mohou hledat také rodiče
Řešili jsem případ také chlapce poté, co se na ombudsmanku obrátila jeho maminka. Spolužáci se mu posmívali a také ho fyzicky napadali. Přestože se s problémy doma svěřil a jeho maminka se mu pokoušela pomoci (mimo jiné i tím, že naléhala na školu, aby situaci řešila), nic se nelepšilo. Proto jeho maminka napsala České školní inspekci a na postup školy si stěžovala. Postup, jak se na inspekci obrátit, najdeš zde.
Inspekce její stížnost prošetřila, ale označila ji za částečně nedůvodnou a částečně neprůkaznou. S tím se maminka nechtěla smířit, a proto napsala také ombudsmance. Ta bohužel nemůže šetřit přímo postup školy, ale zaměřila se na to, jak stížnost prošetřila inspekce.
Zjistila, že inspekce pochybila, když přímo ve škole neprovedla kontrolu a spokojila se pouze s dokumenty, které jí poslala škola a které situaci vykreslovaly pouze jednostranně. Ombudsmanka se svými zjištěními seznámila ústředního školního inspektora. Ten uznal, že inspekce postupovala špatně. Přijal proto opatření, aby se situace již neopakovala.
Navzdory předchozí domluvě odmítla škola specializující se na vzdělávání dětí se zdravotním postižením přijmout chlapce se zdravotním postižením. Ještě v říjnu tak chlapec neměl zajištěnou školní docházku a ocitl se mimo vzdělávací systém.
Rodina se v létě přestěhovala do jiného města. Chlapec se zdravotním postižením proto musel změnit školu. Rodiče kontaktovali vhodnou školu a z komunikace s ředitelem měli za to, že přestup syna nebude problém. V říjnu jim však ředitel sdělil, že jejich syn do této školy chodit nemůže. Rodiče se ocitli v zoufalé situaci, jejich syn neměl kam chodit do školy. Vzhledem k jeho zdravotnímu postižení se totiž ani nedařilo najít jinou vhodnou školu.
Situace byla naléhavá. Kontaktovali jsme proto příslušný magistrát a původní odmítavé rozhodnutí ředitele se následně podařilo zvrátit. Chlapec tak mohl nastoupit do školy.
Zjistil/a jsi, že obor, který studuješ, není pro tebe? Nelíbí se ti na internátu a raději bys studoval/a blíž domovu? Chtěl/a bys na jinou školu, ale nevíš, jestli je to možné?
Musíš podat žádost
V průběhu studia na střední škole můžeš přestoupit na jiný obor. Jde to jak v rámci jedné školy, tak jako přestup na úplně jinou školu. Je ale potřeba písemně požádat.
Pokud ti ještě nebylo 18 let, musí za tebe podat žádost rodiče (nebo jiný zákonný zástupce, např. poručník). Jejich žádost ale musí obsahovat tvůj souhlas s přestupem. Pokud jsi již zletilý/á, můžeš požádat sám/sama.
Jak sepsat žádost?
Je dobré nejdřív zavolat nebo napsat e-mail do školy, na kterou chceš přestoupit. Zeptej se ředitele/ředitelky školy na bližší informace. Můžeš si také domluvit osobní schůzku společně s rodiči a ředitelem.
Ředitel/ka ti může dát formulář, pokud ho má. Do něj pak jednoduše sepíšeš žádost. Pokud žádný formulář nemá, sepiš žádost podle svého uvážení. Vzory najdeš i na internetu.
Žádost by měla obsahovat alespoň:
- Kdo o přestup žádá – tvé jméno, příjmení, datum narození a bydliště.
- Pokud ti ještě nebylo 18 let, kdo za tebe podává žádost – jméno, příjmení a bydliště rodiče.
- Jakou školu, obor a ročník studuješ – název a adresa současné školy, název oboru a ročník, ve kterém jsi.
- Na jakou školu, obor a do jakého ročníku chceš přestoupit – název a adresa nové školy, název oboru a ročník.
- Popis toho, proč chceš přestoupit na novou školu (na této pasáži si dej záležet).
- Místo a datum podání žádosti.
- Tvůj podpis. Pokud ti ještě nebylo 18 let, i podpis rodiče a tvůj souhlas s přestupem.
Rozhodnutí o žádosti
-
Přestup v rámci jedné školy, tj. z oboru na obor (například studuješ obor kuchař – číšník a raději bys studoval/a obor cukrář, který je na stejné střední škole)
Žádost podáš řediteli/ředitelce tvé školy, který/á o ní také rozhodne.
-
Přestup na novou školu
Žádost podáš řediteli/ředitelce nové školy, který/á o ní také rozhodne.
Rozdílové zkoušky
Ředitel/ka může v obou případech chtít, abys složil/a rozdílovou zkoušku. Také určí, co bude její náplní, kdy se bude konat a jak bude hodnocena. Je proto dobré se na to předem zeptat!
Obrátil se na nás jedenáctiletý chlapec, který byl svěřen do střídavé péče rodičů – týden bývá u mámy a týden u táty. Rodiče ale bydlí v různých městech. A dojíždění do školy v místě bydliště mámy v týdnu, kdy je chlapec u táty, pro něj je časově náročné. Zajímalo ho proto, zda by mohl chodit do dvou různých základních škol.
Platí, že dohodnou-li se na tom rodiče, může dítě svěřené do střídavé péče rodičů navštěvovat dvě školy. Rodiče by však vždy měli přihlížet k zájmům dítěte a individuálně posoudit, zda je to pro jejich dítě vhodné.
Je tedy možné, aby se dítě vzdělávalo na dvou základních školách zároveň. Pravidla spolupráce si následně mezi sebou dohodnou ředitelé těchto škol. Vysvědčení ale vydává jen jedna škola – ta, do které začal chodit žák dříve (pokud se rodiče nedohodnou či soud nerozhodne jinak). Při hodnocení žáka, tedy při udělování známek na vysvědčení, pak musí škola zohlednit i výsledky žáka na druhé škole.
Každá škola musí mít školní řád, který vytváří ředitel nebo ředitelka školy. Ve školním řádu je většinou popsáno, kdy můžou žáci používat mobilní telefony. Podle zákona může školní řád používání mobilních telefonů omezit nebo zakázat, s výjimkou jejich používání v nezbytném rozsahu ze zdravotních důvodů.
Hlavní povinností žáků (vyplývající ze školského zákona) je řádně docházet do školy a řádně se vzdělávat.
Pokud školní řád omezuje používání mobilních telefonů ve vyučování, může to být proto, aby se žáci v hodinách soustředili a plnili povinnosti, které jim ukládá školský zákon.
Pokud s nastavením pravidel pro používání mobilů ve své škole nesouhlasíš, pobav se o tom se svými spolužáky. Změny můžete společně navrhnout na zasedání školního parlamentu/školní žákovské samosprávy. Pokud žádný/žádnou ve škole nemáte, můžete jít rovnou za ředitelem či ředitelkou školy nebo za školskou radou, která je zřízena při většině škol a která schvaluje školní řád.
Pokud neuspějete, můžete se obrátit na Českou školní inspekci, která se věcí může také zabývat.
Obrátila se na nás patnáctiletá Alžběta s dotazem, zda ji škola může nutit jet na školní cyklisticky kurz.
Myslíme si, že by se žádné dítě nemělo bezdůvodně vyhýbat školním sportovním kurzům. Může na nich totiž zažit spoustu zábavy, naučit se něco nového, překonat své hranice a sblížit se se spolužáky.
V některých případech však dítě na kurz nemůže jet z objektivních důvodů – např. jeho rodiče na to nemají peníze, ve stejném termínu má podstoupit plánovanou operaci nebo se mu termín kříží s reprezentací základní umělecké školy na mezinárodní soutěži. Škola pak dítě (ať už žáka/žačku základní školy, či studenta/studentku střední školy) nemůže nutit na kurz jet.
Účast na sportovním kurzu je však většinou považována za součást předmětu tělesná výchova a je rovněž důležitá pro hodnocení dítěte z tohoto předmětu. Pokud se dítě nemůže kurzu zúčastnit, měla by mu škola umožnit splnit podmínky pro ukončení předmětu jinak – např. v rámci běžných hodin tělocviku splní úkoly, které vedou k získání stejných dovedností, jenž by dítě získalo během sportovního kurzu. Zároveň platí, že není-li dítě řádně omluvené z vyučování či k tomu není důvod, mělo by i v době, kdy jsou jeho spolužáci na kurzu, řádně chodit do školy a učit se v jiné třídě.
Na ombudsmana se nedávno obrátila Eliška, které se nelíbilo, že se ve škole, v rámci předmětu Výchova ke zdraví, musela před celou třídou vážit a měřit. Naměřené údaje celá třída poměřovala. Elišku mrzelo, že se jí pak spolužáci posmívali. Ombudsmana se proto ptala, zda škola vůbec něco takového může dělat.
Elišce jsme napsali, že rozumíme tomu, že jí situace nemusela být příjemná. Její paní učitelka se zřejmě snažila udělat výuku co nejvíce praktickou a interaktivní. A asi k tomu nepoužila nejvhodnější způsob a metodu.
Elišce jsme doporučili, aby na svoji nepříjemnost zkušenost upozornila nejprve samotnou paní učitelku. Pokud by to bylo k ničemu nebo by touto cestou jít nechtěla, mohla by si o situaci promluvit s jinou učitelkou či učitelem (například třídní/m, výchovným poradcem či výchovnou poradkyní), případně s ředitelem či ředitelkou. Elišce by při tomto rozhovoru mohli pomoci i její rodiče.
Řešit situaci v rámci školy se nám totiž zdá jako nejvhodnější, nejrychlejší a nejlepší řešení.