Střídavá péče podle Ústavního soudu

Dne 22.1.2015 se Ústavní soud znovu zabýval problematikou střídavé péče rodičů o dítě po jejich rozvodu či rozchodu. Velmi detailně popsal podmínky, za jakých se jeví svěření dítěte do střídavé péče jako nevhodné.

Podle Ústavního soudu připadá střídavá péče o dítě v úvahu tehdy, pokud oba rodiče projevují o svěření dítěte do péče upřímný a skutečný zájem a oba jsou přibližně stejně schopní se o dítě postarat. Uvedl čtyři zásadní kritéria:

  1. pokrevní pouto mezi dítětem a rodičem
  2. míru zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb
  3. schopnost daného rodiče zajistit vývoj dítěte a jeho potřeby
  4. přání dítěte.

Pokud oba rodiče projevují o dítě skutečný zájem a chtějí jej mít v péči a zároveň oba splňují kritéria ve zhruba stejné míře, je preferovaná střídavé péče. O střídavé péči soud nerozhodne, pokud to ale není v nejlepším zájmu dítěte. K takovému závěru může dospět například, pokud by střídavá péče představovala pro dítě nepřiměřenou zátěž, je-li mezi bydlišti rodičů velmi velká vzdálenost (a ta by mohla zásadním způsobem narušit školní docházku dítěte) nebo pokud spolu rodiče nejsou schopni vůbec komunikovat či spolu komunikují nevhodně (soudy však musí zkusit zjistit důvod neprobíhající komunikace a musí se pokusit tento stav za pomocí vhodných opatření napravit a zlepšit). Dítě by pak mělo být svěřeno zásadně do péče toho z rodičů, který je více nakloněn ke komunikaci s druhým rodičem a který nebude bránit jeho styku s druhým rodičem.

Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 1554/14 upozornil, že by rodiče neměli řešit své neshody bojem o dítě či jeho prostřednictvím, ale naopak hledět především na jeho zájem být v péči obou rodičů a hledat nejvhodnější způsob, jak dítěti vytvořit harmonické a láskyplné prostředí, umožňující mu bez negativních vlivů jeho zájem realizovat.