Ústavní soud opět řešil, jak má být zohledněno přání dítěte při rozhodování o rozšíření úpravy styku s rodičem. Dospěl k závěru, že je důležité zjistit aktuální názor dítěte například výslechem u soudu.
Na Ústavní soud se obrátil táta svého jedenáctiletého syna, kterému krajský soud zamítl možnost rozšíření styku s chlapcem, a to především na základě synova přání. Okresní soud nejprve rozšířil dříve stanovený styk táty a syna, který fungoval bez větších problémů. Jedenáctiletý chlapec trpí poruchou pozornosti a aktivity a špatně snáší změny prostředí, proto se jeho máma proti rozsudku odvolala ke krajskému soudu a uspěla.
Krajský soud však postavil své rozhodnutí jen na znaleckých posudcích a na přání chlapce, který při rozhovoru se sociální pracovnicí o možné změně návštěv u táty řekl, že nic měnit nechce. Podle Ústavního soudu však krajský soud nezohlednil dostatečně jeho zdravotní stav a nevzal tak v úvahu, že se názory chlapce vzhledem k jeho poruše pozornosti a aktivity mohou často měnit. Měl proto zjistit chlapcův aktuální názor například výslechem u soudu. Navíc měl soud vzít v úvahu i to, že předchozí úprava styku s tátou fungovala bez problémů a měl přitom i možnost vídat se s babičkou a dědou z tátovy strany. Soud měl současně i zvážit právo táty prohlubovat a rozvíjet vztah se synem.
Ústavní soud tedy rozsudek Krajského soudu zrušil, protože dospěl k názoru, že došlo k zasažení do práva táty na spravedlivý proces.
Celý text rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 2943/14 ze dne 16. 6. 2015 si můžeš přečíst tady.