Nejvyšší správní soud se v rozsudku sp. zn. 4 Ads 134/2014 zastal dětí se zdravotním postižením a uznal jejich právo na přístup k soudu ve věci poskytnutí odpovídající sociální služby, která by jim umožnila setrvat v jejich přirozeném sociálním prostředí. Daným případem se zabývala i ombudsmanka.
Šlo o děti s autismem a dalším přidruženým zdravotním postižením, což vyžadovalo poskytování velmi náročné péče. Vzhledem k tomu, že v místě jejich bydliště neexistuje vhodná sociální služba (týdenní stacionář Centra Bazalka v místě bydliště dětí poskytoval služby pouze v pracovních dnech a stacionář poskytující služby o víkendu byl vzdálený 120 km od místa bydliště), mohly děti využít pouze zařízení ústavního typu o 145 lůžkách, daleko od jejich bydliště a izolované od okolí nebo být hospitalizovány v psychiatrické nemocnici.
Situace dětí však nebyla zcela beznadějná. Centrum Bazalka, poskytovatel sociálních služeb specializovaný na osoby postižené autismem, plánoval výstavbu malého komunitního zařízení typu domov pro osoby se zdravotním postižením v Českých Budějovicích, ve kterém by byla péče o děti zajištěna i v nepracovní dny, přitom by však byla zachována možnost jejich každodenního kontaktu s rodinou. Podmínkou realizace projektu však byla záruka finanční pomoci pro provoz zařízení, pokud by vzniklo. Rodiče dětí proto požádali, aby Jihočeský kraj zajistil (garantoval) spolufinancování provozu zamýšleného domova v budoucnu. Toto řešení však kraj odmítl.
Rodiče dětí se proto obrátili na Krajský soud v Českých Budějovicích s žalobou. Ten žalobu odmítl. Nejvyšší správní soud se dětí zastat, ale případ se vrátil před krajský soud, není tedy ještě definitivně rozhodnutý. Kraji by ale měla být stanovena povinnost zajistit dětem celoroční pobytovou službu v nejméně omezujícím prostředí.