Věděli jste, že každoročně se třetí neděli v září slaví Mezinárodní den neslyšících? Víte, jaký je rozdíl mezi českým znakovým jazykem a znakovanou češtinou? Dovedete si představit, jak náročným situacím musí osoby se sluchovým postižením každodenně čelit? Tak čtěte dál.
Český znakový jazyk je plnohodnotný jazyk jako každý jiný (čeština, angličtina nebo třeba čínština). Je to přirozený komunikační systém neslyšících skládající se ze specifických pohybů rukou, mimikou, pozic hlavy i celé horní části trupu. Má taky svou gramatiku, proto není možné překládat (jako z češtiny do francouzštiny) „slovo od slova“, ale například otázka se tvoří odlišně. Jak plyne už z názvu, není to jazyk mezinárodní, a dokonce v rámci České republiky je možné sledovat odlišnosti mezi moravskými a českými výrazy. Slovník je možné najít tady http://www.spreadthesign.com/cz/.
Vedle českého znakového jazyka existují i jiné systémy, kterými se mohou osoby se sluchovým postižením dorozumívat, je to např. znakovaná čeština, prstová abeceda nebo přepis mluvené řeči. V České republice máme speciální zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob. Ten garantuje osobám se sluchovým postižením možnost zvolit si, jak budou komunikovat. Také mají právo na tlumočníka v důležitých životních situacích, například u lékaře, na úřadě nebo u soudu. Podle zprávy Výboru OSN o situaci osob se zdravotním postižením v České republice máme ale v dodržování práv neslyšících velké mezery. Výbor například zjistil, že je u nás málo tlumočníků českého znakového jazyka a vyzývá Českou republiku, aby vyvinula úsilí ke zjednodušení dorozumívání neslyšících v některých situacích, například u lékařů.
Napříč Evropou můžeme najít zajímavé příklady dobré praxe týkající se osob se sluchovým postižením. Například v Polsku funguje online tlumočení z a do polského znakového jazyka nebo v Kosovu je znakový jazyk oficiálním jazykem země. V některých státech mají povinně úřady své tlumočníky znakového jazyka, vybraní ombudsmani přijímají i stížnosti na DVD ve znakovém jazyce.
Stane-li se česká ombudsmanka monitorovacím orgánem podle Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, bude se samozřejmě i ona zaměřovat na dodržování práv osob se sluchovým postižením.