Před rokem ochránkyni napsali dva sourozenci ve věku 11 a 14 let o svém trápení a smutku, o rozpadu rodiny a o střídavé výchově, která jim nevyhovuje. Chtěli být svěřeni do péče táty. Máma je zklamala. Měli pocit, že na jejich životě nikomu, včetně sociální pracovnice a soudce, nezáleží a že je nikdo nebere vážně.
Ochránkyně dětem vysvětlila, co je čeká v soudním řízení, že jejich názor je důležitý a proč soud nechává zpracovat znalecký posudek. Poradila jim, aby informovaly sociální pracovnici o tom, že střídavá výchova ve skutečnosti nefunguje, a aby jí vysvětlily svoje důvody, proč nechtějí žít jeden týden u táty a druhý týden u mámy.
Nedávno nám přišel děkovný dopis, kde děti píší: „… soud konečně rozhodl, jsme konečně s tatínkem. Jsme s bráškou moc rádi, že to tak dopadlo. Taťka nás má moc rád, stará se o nás a nikdy nám neubližuje, jako občas mamka.“ Děti dále píší, že sociální pracovnice navrhovala, aby soud svěřil děti do péče tátovi. Na závěr uvádějí: „Chceme Vám z celého srdce poděkovat za pomoc. Kdyby to nebylo tak daleko, přijeli bychom a poděkovali osobně. Jsme moc rádi, že jste nám pomohli.“
Jestli máte, děti, podobný problém, napište nám.