Proč je důležité, aby stát podporoval rodiče a pomáhal jim v nelehkých životních situacích?

Ombudsmanka se zabývala případem devítiletého Adama, který se se svou matkou přestěhoval k babičce z otcovy strany. O několik měsíců později soud rozhodl, že Adam musí k přechodným pěstounům, a babičce zakázal se s Adamem stýkat a psát mu. S tím babička nesouhlasila, a proto se obrátila na ombudsmanku.

A jak to začalo? Když bylo Adamovi 5 let, jeho matka měla úraz, po kterém trpí duševní poruchou. Sama se proto o Adama nemohla starat a potřebovala pomoc a podporu. Přestěhovala se tedy i s Adamem k jeho babičce (z otcovy strany) a soud Adama svěřil do péče babičky.

Matka s babičkou spolu ale nevycházely dobře, situace byla špatná. Matka si opakovaně stěžovala, že se k ní babička nechová hezky – zabavila jí totiž telefon, vyhrožovala jí, že ji dostane do ústavu, urážela ji a ponižovala, a to i před chlapcem. Matka měla z babičky strach. Navíc babička manipulovala s Adamem. Naváděla ho proti matce a požadovala, aby mámu sledoval a žaloval na ni.

Situaci sledoval orgán sociálně-právní ochrany dětí a vyhodnotil, že Adam potřebuje změnu. Podal proto návrh na soud. Ten rozhodl tak, že Adama svěřil do péče přechodných pěstounů a babičce s ním zakázal osobní i písemný kontakt.

Ombudsmanka po svém šetření uzavřela, že orgán sociálně-právní ochrany dětí nepochybil, když se snažil dostat Adama z babiččina vlivu. Chybu ale udělal v tom, že nepomohl chlapcově matce, aby mohl zůstat v její péči. Matka se totiž o Adama starat chtěla a chtěla i spolupracovat s pomáhajícími organizacemi. Také posudky odborníků říkaly, že pokud jí někdo pomůže, je schopná se o Adama dobře postarat.