Ústavní soud se v prosinci zabýval odpovědností rodičů za děti při pohybu na ulici a při přecházení silnice v místě přechodu pro chodce. Dospěl k závěru, že přechod pro chodce je chráněným místem, které nepotřebuje další ochrany a pokud se děti řídí obecnými pravidly, není nutný dohled rodiče.
Jednalo se o případ, kdy se dvě dívky ve věku osmi a pěti let společně s jejich otcem vracely z nákupu, ale na přechodu pro chodce je srazilo auto. Dívky utrpěly vážná zranění. Městský soud uznal vinným řidiče auta. Současně také tvrdil, že dívky neměly dostatečný věk na to, aby vozovku přecházely samy. Prohlašoval, že se o ně měl starat jejich otec, protože průměrný rodič by měl předpokládat možná rizika a učinit jistá opatření, například vést děti přes přechod za ruku.
Dívky a jejich rodiče podali ústavní stížnost. Namítali, že nižší soudy nespecifikovaly právo, jaké měl otec dětí porušit. Pouze přecházeli silnici v místě přechodu pro chodce.
Ústavní soud se stížností zabýval. Konstatoval, že každý rodič má právo i povinnost pečovat o své dítě. Zmínil také, že rodiče mají právo vychovávat děti k samostatnosti a svoboda dětí by neměla být omezena nadměrným dohledem. Dále se Ústavní soud věnoval otázce, zda otec porušil povinnost náležitého dohledu nad svými dětmi tím, že své dcery nechal vstoupit do vozovky v místě přechodu pro chodce. V případě, že by byl dětem zakázaný pohyb po ulici bez doprovodu například rodičů, značně by se tím omezila jejich svoboda. Pokud tedy děti dodržují stanovená pravidla, není důvod, aby nemohly samy přejít vozovku v místě přechodu pro chodce.
Celý nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1587/15 si můžeš přečíst zde.