Ústavní soud v nedávné době rozhodl, že o tak zásadní otázce, jakou je změna příjmení, nemůže soud zodpovědně rozhodovat bez kontaktu s tím, jehož se změna přímo dotýká
Tento postup vyplývá z čl. 12 Úmluvy o právech dítěte, podle kterého má dítě, které je schopno formulovat vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se ho dotýkají (nejen tedy v případě změny příjmení). Názorům dítěte se musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a vyspělosti. Za tímto účelem se dítěti zejména poskytuje možnost, aby bylo slyšeno v každém soudním nebo správním řízení, které se ho týká.
Z toho tedy plyne, že soudce by měl zjistit názor dítěte přímo před soudem (nebrání-li tomu zvlášť významné okolnosti). Opačným postupem by mohlo dojít k zásahu do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, garantovaného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud ovšem dodává, že v žádném případě nelze z čl. 12 Úmluvy o právech dítěte dovodit, že by názor dítěte byl pro soud zavazující a že by tudíž nemohl rozhodnout odlišně od tohoto názoru. V opačném případě by totiž bylo jakékoliv soudní řízení nadbytečné – postačovalo by, aby se všechny dotčené osoby a orgány dozvěděly o názoru dítěte a z něj pak ve své činnosti nadále vycházely.
Celý text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3900/14 ze dne 4. listopadu 2015 je dostupný zde.